Historie cyklistiky

V knize „Dobrodružství cyklistiky“ je historických informací mnohem více.

2500 let před naším letopočtem

Sumerové vynalézají kolo jako takové.

1350 před naším letopočtem

v hrobce egyptského vládce Tutanchamona a v egyptském Luxoru byla nalezena kresba, která zobrazuje zařízení poháněné odrážením nohou od země.

1492

náčrty Leonarda da Vinci

1790

ve Francii si získávají oblibu „zvířata na dvou kolech“ – model zvířete na dvou kolech, jenž se používal k jízdě z kopce a dalo se i odrážet nohama.

1791

Francouz Medé de Sivrac zkonstruoval „rychloběžku“ – celeriferu, která seskládala ze dvou pevných kol, jež byla spojena lavičkou. Na takto upraveném stroji seděl jezdec obkročmo a odstrkoval se nohama od země, čímž uváděl celý stroj do pohybu.

1800

uralský nevolník Artamov vytvořil v roce 1800 železný samohyb, jenž byl pozoruhodný tím, že měl na předním kole šlapadla. Na takto vybaveném stroji uskutečnil cestu z Verchoturia do Moskvy a zpět.

1813

za nejvýznamnějšího průkopníka nových strojů je považován Němec Karl Friederich von Drais ze Sauerbronu v Bádensku, který v roce 1813 zkonstruoval dřevěný samohyb s ovladatelným předním kolem (pomocí oje). Vynález byl nazván „Draisina“ a byl po několika úpravách 12.1. 1818 patentován. Pohyb kupředu byl zajišťován odrazem nohou od země.  Dne 12.7.1817 na něm poprvé baron Drais urazil 15 km za hodinu! Mimochodem tento vynález dosáhl větší obliby ve Francii (kde mu říkali la draisienne) než v Německu.

1820

Draisina se objevuje v Čechách a Jan Kollár (obrozenecký básník) jí dokonce věnoval několik veršů v „Slávy dcera“.

1839

Charles Goodyear vynalézá vulkanizační proces.

1840

skotský kovář Kirkpatrick Macmillan vyrobil první kolo s pohonem zadního kola přes táhla.

1845

pan Milius z Themaru v Sasku si pro potěšení koupil toto Draisovo kolo, ale poněvadž bylo odpichování od země značně nepohodlné, zabudoval v roce 1845 na osu předního kola kliky se šlapátky.

1853

mechanik Philip Moritz Fischer ze Schweinfurtu, rovněž stejně jako Milius z Themaru, zabudoval na osu předního kola kliky se šlapátky.

1863

Francouz Emest Michaux použil šlapadel v historii již po čtvrté. Nechal si vynález patentovat a o tři roky později opatřil kolo brzdou. Výhodou bylo umožnění plynulé jízdy, bez dotyku nohou se zemí.

1861

vyrobeny 2 velocipédy.

1862

vyrobeno 142 velocipédů.

1867

poprvé se objevily v kolech loukotě drátěné místo dřevěných (Angličan Madison).
Francouz Michaux opatřil jako první jízdní kolo klikami na ose předního kola. Do té doby se jezdilo na draisinách, sedě obkročmo na rámu odrážel se jezdec nohama od země. Tomuto kolu Angličani říkali „boneshajker“ (kostitřas).  Tvrdá jízda však byla vyvážena dosud nevídanou rychlostí.

1868

firma Mayer and Co. z Paříže vyrobila první kolo s řetězovým převodem na zadní kolo, ale nevzbudila žádný zájem.

31.5.1868

z iniciativy otce a syna Michauxových se  v Paříži v parku Saint Cloud koná první cyklistický závod na 1200 metrů.

1869

vyrobeno 50 000 velocipédů.

1869

firma Mayer and Co. z Paříže začíná nahrazovat dřevěné rámy železnými.

1869

první cyklistický časopis La vélocipéde illustré.

17.2.1869

první cyklistický meziměstský závod Londýn-Brighton.

15.8.1869

první cyklistický závod v Rakousku-Uhersku v Brně-Lužánkách.

17.11.1869

první závod na silnici mezi Paříží a Rouenem (126 km a 300 závodníků).

11.8.1870

v Anglii patentováno první celokovové vysoké kolo s pryžovou obručí v ráfcích (James Starley a William Hillman).

1872 a dále

objevují se první vysoká kola – velocipedy (zvané kostitřasy – hádejte proč). Přední kolo konstruktéři zvětšovali na průměr 150 – 200 cm. Zadní kolo bylo podstatně menší. Jezdec seděl nad předním kolem, kde byla i řídítka. Tento typ kola měl mnoho konstrukčních chyb, ale udržel se skoro 20 let.

1874

Český klub velocipedistů začíná pořádat Pražskou míli.

1878

Pařížan Gilme znovu objevuje řetězový pohon.

11.6.1882

ve Vídni se pořádá mezinárodní cyklistický závod na 1 míli, ve kterém zvítězil český cyklista Josef Kohout.

1883

Založena Česká ústřední jednota velocipedistů.

1884

Angličan Humber přichází s kosočtverečným rámem.

15.3.1884

schváleny stanovy České ústřední jednoty velocipedistů.

15.10.1884

vychází první cyklistický, ale i sportovní časopis v Čechách – Cyklista.

1888

synovec Jamese Starleye – John Kemp Starley sestrojil variantu kola Rover, u kterého se již blížil průměr předního a zadního kola, pohon obstarávaly pedály, kliky, řetěz a ozubená kola. Typ tohoto rámu se stal vzorem na sto let.

1890

irský zvěrolékař John Boyd Dunlop nahradil pryžové obruče na ráfcích pneumatikami plněnými vzduchem.

1891

novináři vypsali závod na 600 km z Bordeaux do Paříže.

1894

Americký cyklista Johnston jel za lehkým dvojkolým vozíkem, na němž byl napjat kus vlhkého sukna, který ho zastínil před větrem. Johnston tehdy zajel rekord – anglickou míli (1,6 km) ujel za 1 min. 56,6 vteřin, což bylo asi 50 km/hod.

1895

nízké kolo bylo vyrobeno firmou Tangent and Coventcy Co. zvané kangaroo. u kterého se využilo řemenového převodu na zadní kolo.

1899

uplatnění řetězového převodu – Angličan Lawson.

1900

Daniel Gousseau zakládá pravidla cyklokrosu.

1.7.1903

první ročník Tour de France (byl vypsán dvěma novináři – Leféfr a Desrange). Šest etap (300-500 km) o celkové délce 2400 km.

1910

Tour de France bylo zavedeno do Pyrenejí (mimochodem – tehdy tam ještě neexistovaly silnice, jen svážnice pro dříví).

1911

Francouz Joanny Panel navrhl první měnič převodů (přehazování do tří poloh pomocí táhel).

1921

založení firmy Shimano Shozaburem Shimanem v Japonsku.

1933

Ignác Schwinn uvádí první kolo s balonovými pneumatikami.

1981

firma Specialized uvádí první masově vyráběný MTB – StumpJumper.

1982

Shimano nabízí první kompletní sadu Deore XT pro MTB.

1983

založena organizace NORBA.

1985

začíná éra nášlapných pedálů (Look a Time).

1986

Shimano spolu se Suntourem nabízí indexové řazení.

1988

Američané prodávají více MTB než silničních kol.

1990

objevují se integrované brzdové a řadící páky. Také se objevují Grip Shift od firmy SRAM.

1993

MTB jsou zařazena do olympijských disciplín.

1994

firma Campagnolo přichází na trh s lehkými, vysokými a aerodynamickými ráfky.

1999

z Kanady přichází freeride.

Poznámky

• Volnoběžku vynalezl E. Sachs.
• Za skutečně prvního propagátora cyklistiky u nás můžeme považovat majitele strojnického závodu ve Slaném ]. Holuba, který jako jeden z prvních jezdil na dvoukolovém vozidle. Velký rozvoj nastal až po roce 1867, kdy se strojník a technik z Hořic, Josef Pechánek vrátil ze světové výstavy v Paříži.
• Nejznámější muzeum draisin je ve Francii v Comppiegne a ve švýcarské Basileji.

Historie MTB disciplíny

V roce 1955 skupina Francouzů na předměstí Paříže pořádala cyklistické závody. Sdružili se v klubu Vélo-Cross Club de Paris.

Spoluzakladatel tohoto klubu Guy Santucq byl zařazen do mountainbikové Síně slávy. Ale protože zřejmě nebyla doba ještě dostatečně zralá a také že  Evropanům schází americká schopnost prodat komára jako velblouda, tak tato myšlenka zapadla až do zimy roku 1973, kdy  se vydali dva Kaliforňané, Gary Fisher a Joe Breeze, na svých letitých bicyklech k hoře Tamalpais.

Na tomto 850 metrů vysokém vrcholku severně od San Franciska začíná oficiálně éra kol do každého terénu – stoupání a zejména zpáteční prudký sjezd neupravenou cestou plnou štěrku, výmolů a kořenů jim přináší dosud nepoznané zážitky. K jejich průkopníkům patří právě tito dva.

A další dva – Charles Kelly a později i Tom Ritchey. S terénními jízdami na kolech se poprvé setkali v cyklistickém klubu, kde několik mladíků holdovalo nevázaným jízdám v přírodě na starých kolech značky Schwinn Cruiser, vyrobených někdy ve čtyřicátých letech, s robustním ocelovým rámem a balonovými pneumatikami. Pátrali po zapomenutých zrezivělých Cruiserech u vetešníků a obchodníků se starým železem, snadno je za pár dolarů získávali a po jejich zpojízdnění se s nimi členové klubu společně vydávali do terénu. Vyvrcholením býval výjezd na Tamalpais, po němž následoval vzrušující sjezd.

Prasknutí rámu, řídítek nebo přední vidlice bývalo na denním pořádku a obstarávání náhradních dílů bylo stále obtížnější.

Rok 1976 byl dobou prvních závodů. Proslulou závodní dráhou byl asi tři kilometry dlouhý úsek zvaný Cascada Canyon Fire Road nedaleko Fairfaxu, v pahorkovité krajině Marin County (poslední závod se konal roku 1983). Pro tyto originální závody se vžilo označení „repack“. Při sjezdu byla protišlapací brzda starých kol (přední brzdu většinou neměla) tak přetížena, že se v zadním náboji pálil mazací tuk. Po každém sjezdu se musel náboj rozebrat a znovu promazat, čemuž se říkalo „repack“ (angl. repack = znovu utěsnit, vyměnit těsnění). Závody vypisované každé dva či tři týdny měly velký podíl na neustálém zdokonalování kol stavěných pro tento účel.

Gary Fisher a Joe Breeze, patřící mezi „repack-závodníky“ k nejrychlejším, přicházeli stále s novými technickými zlepšeními. Praskání trubky řídítek zabránila motocyklová řídítka, málo účinnou protišlapací brzdu zadního kola nahradil Gary bubnovými brzdami na obou kolech, uplatňují se motocyklové brzdové páky a bowdeny značky Magura. Jednoho dne Gary namontoval na svůj stařičký bicykl přehazovačku a pětikolečko, což se brzy objevilo na většině terénních kol. Při divokých jízdách mimo cesty se nevyplácelo pouštět jednou rukou řídítka a nahmatávat páčku přehazovačky na trubce rámu. Byl to opět Gary Fisher, kdo přišel s významnou novinkou, která se stala typickou pro horská kola – montuje na řídítka palcem ovládané řazení.

Charlie Kelly se ujal popularizace nového trendu v cyklistice. Hodně publikuje a jeho články uveřejňované ve velkých amerických cyklistických magazínech se setkávají s nečekaným ohlasem. Popularita cykIistiky provozované „mimo cesty“ ve volné přírodě překračuje hranice kalifomského kraje Marin. Později (1981) zakládá Kelly vlastní časopis s poněkud zvláštním titulem „Fat Tire Flyer Magazine“, vycházejícím  z tehdejšího označování kol do volného terénu „Fat Tire Bike“ (kolo s tlustými pneumatikami). Kelly dal také popud v roce 1977, ke stavbě speciálních rámů pro tento druh kol na zakázku. Přesvědčil svého přítele Joe Breezeho, zručného stavitele rámů, aby vyrobil prototyp. Geometrii rámu tehdy převzali z modelu Schwinn Excelsior, vyráběného v letech 1933 až 1941 a Joe se snažil zvýšit pevnost i tuhost rámu a zároveň postavit rám co nejlehčí. První zakázkový rám speciálního kola do každého terénu byl na světě a dokonale splnil představu tvůrců (vážil 17 kg).

Gary Fisher nadále zůstával věrný svému starému dobrému Schwinn Excelsior, který mezitím vylepšil patnácti převody. Jeho vynikající fyzická kondice (býval silničním závodníkem) mu dovolovala porážet všechny ostatní i se starým kolem. Teprve o dva roky později začíná také Gary navrhovat vlastní rámy a protože Breeze byl příliš zaneprázdněn, poohlížel se po někom dalším, kdo by realizoval jeho představy. Tak narazil na Toma Ritcheye, obratného řemeslníka s tvůrčím přístupem k práci. Zanedlouho po převzetí výkresů Tom předal Garymu tři hotové rámy, které byly lehčí než rámy od Breezeho a Gary okamžitě objednává dalších deset.

Koncem roku 1979 zakládají Fisher s Kellym vlastní obchodní firmu na prodej kol s rámy od Ritcheye. Gary přemýšlel, pod jakým názvem je uvádět na trh. stará pojmenování kol Schwinn „Clunker“, „Ballooner“ nebo „Bomber“ zavrhl, stejně i „Fat Tire Bike“. A tak uvedl do života označení zcela originální „Mountain Bike“, zkráceně MTB, které zmezinárodnělo.

V roce 1980 se horská kola již začínají prosazovat na americkém trhu. Tak jako byla sedmdesátá léta v USA ve znamení kol BMX (Bicycle Moto Cross), která ostatně mají s horskými koly některé společné znaky, tak v osmdesátých letech tam dominovaly Mountain Bike. Sortiment jízdních kol v USA byl náhle obohacen o kola do každého terénu. Byly to v první řadě „Ritchey Mountain Bike“ , nabízené firmou Fisher/Kelly, jejichž podíl na prodeji MTB činil zpočátku plných 90%. Produkce kol této značky však stále neměla charakter sériové výroby. Prvním skutečně sériovým horským kolem byl až model Stumpjumper firmy Specialized. K jeho inspiraci posloužila kola Ritchey, zakoupená firmou Specialized jako vývojové vzory.

Správný vítr, velkou poptávku po horských kolech v Severní Americe, zachytili dva největší japonští producenti součástí jízdních kol. Firmy Shimano (1982 – první sada Deore XT) a Suntour pohotově zahájily výrobu kvalitních komponentů MTB. Široká nabídka jakostních dílů, navržených s ohledem na zvýšené zatížení při jízdách v terénu, byla důležitým mezníkem v rozvoji horské cyklistiky.

Informační zdroje: Horské kolo od A do Z, Ivo Hrubíšek, Sobotáles 1996, 3. přepracované vydání

A dnes …

Kola se stávají součástí velkého byznysu – už se z nich vytrácí počáteční nadšení a amatérismus. Jako ve všech oborech to začíná nadšením a končí to pouze obchodem (ale zaplaťbůh ne vždy).

Spěje to ale k nižším cenám, lepšímu vybavení (odpružená kola se dostávají do cenové kategorie neodpružených) a hodnotnějším technologiím.