Je celkem logické, že se Kutnohorsko nemůže stát cyklistickým regionem jako jsou jiné regiony, kde cykloturistika kvete. Ale to neznamená, že by se nemělo pro cykloturisty udělat vůbec nic! Cykloturista, který dnes navštíví Kutnou Horu může sice říct, že je tu prima ježdění, krajina a památky, ale těžko může říct, že by Kutnohorsko doporučil pro cykloturistiku – podpora cyklistiky tu zrovna nekvete.
Důvody, proč kutnohorsko není úplně vhodné pro cykloturistiku
- Na rozdíl od cyklistických regionů (jako je Šumava, Třeboňsko, jižní Morava, Haná) tu nejsou “občerstvovací” stanice v každé vesnici. Je problém o víkendech a svátcích narazit na nějakou hospodu či krámek s pitím. V podstatě se můžete bez problémů občerstvit jen v městech a větších obcích.
- Stojany na kola přímo v Kutné Hoře jsou takový malý zázrak – jeden je u GASKu (“Cyklisté vítáni”), jeden u chrámu Nanebevzetí Panny Marie a poslední u Kostnice. Ale abych nekřivdil jen městu – nevšiml jsem si, že by hospodští měli před svými podniky stojany na kola… V hospodě U zlatého lva je mají.
- Cyklostezky v Kutné Hoře, na Kutnohorsku, Kolínsku a Čáslavskuv podstatě nejsou (jen sem tam malé kousky na cyklotrasách). Cyklotrasy se v regionu dělají převážně tím způsobem, že stávající trasy KČT a silnice se označí jako cyklotrasa na mapě – ovšem značení samotných cyklotras je mizerné.
- V centru Kutné Hory (historickém městu s úzkými uličkami), z celkem logických důvodů nelze vybudovat cyklostezky. Horší je, že není ani povoleno na kole jet jednosměrkou v protisměru (a ve městě jsou pouze jednosměrky a ještě k tomu se co pár let mění jejich směr…), takže než se na kole vymotáte z města nebo se chcete dostat o 100 metrů dál, tak pokud budete dodržovat dopravní předpisy, máte nervy v kýblu a najeté zbytečné kilometry.
- Krajinu rozděluje silnice č. 38, kterou přejet je o nervy – je velmi silně frekventovaná. A přejet se dá jen na čtyřech místech, z nichž jen jedno (podjezd mezi Hlízovem a Malínem) je bezpečné: u Libenic (tam je rovná a máte alespoň přehled); mezi Hlízovem a Malínem se dá podjet; mezi Malínem a Novými Dvory přes ni vede nadjezd (má alespoň široké krajnice) nebo Na Kuchyňce (kde je to za nepřehlednou zatáčkou) a pak až v Církvici nebo v Kolíně.
Co by se s tím dalo dělat
Musím říct, z mého dlouholetého pohledu, že v obzvláště v Kutné Hoře a nejbližším okolí by nebylo jednoduché podpořit cykloturistiku:
- Cykloturistiku musí podpořit města a mikroregiony a následně se do toho vrhnou i podnikatelé – snad. Pokud stoupne počet cykloturistů je možné, že se objeví i “občerstvovací stanice”. Je to začarovaný kruh: málo cyklistů znamená žádné občerstvení a žádné občerstvení zase znamená málo cyklistů. V Kutné Hoře značku “Cyklisté vítáni” má zatím jen GASK.
- Pokud si cyklista nemůže bezpečně zaparkovat kolo, tak do památky či hospody povětšinou nepůjde. A nemyslím, že by výdaje za stojany na kola byly neúnosné.
- Cyklostezky podle mně nejsou problém – jsou neúměrně drahé, a tak by měly být opravdu jen tam, kde je největší provoz a hrozí nebezpečí pro cyklisty. Spíše by bylo potřeba vyřešit bezpečné přejezdy hlavních tahů – to se týká hlavně silnice č. 38.
- Zlepšit značení cyklotras značkami.
- Ve městě povolit jízdu jednosměrkami (alespoň těmi nejméně nebezpečnými) pro cyklisty a vyznačit piktogramy.
Rozdíl mezi cyklotrasou a cyklostezkou je v tom, že cyklostezka je přímo určená cesta jen pro cyklisty (většinou široká asfaltka), kdežto cyklotrasa vede po všech možných typech cest, tzn. i po cyklostezkách a může být značená. Cyklostezek není v naší zemičce až tak moc – v roce 2011 jich bylo 1903 km, ale ponejvíce ve městech. Většina značených cyklotras bohužel vede jen po silnicích.
